Město Mexiko, na první pohled nezajímavá, snad až životu nebezpečná destinace, ale pozor, nedej se mýlit mýty a cestovatelskými stereotypy, jedná se totiž o jedno z nejzajímavíjších a nejrovinutějších a poslední dobou i nejhezčích latinskoamerických měst, navíc je výhodnou základnou k výletům do jeho blizkého i vzdálenějšího okolí (viz. tipy na výlet), doporučený pobyt dva až tři dny

Asi hodinku jízdy od centra hlavního města leží zbytky prastarého města Teotihuacán, místo, kde byl podle dávné aztécké legendy stvořen svět, město, jemuž vévodí dvě obří pyramidy a jeho bývalá výstavní hlavní třída, dnes zvaná Ulice mrtvých, přibližná délka návštěvy i s cestou asi 6 hodin

Toto malé město asi hodinku jízdy od Města Mexika je za návštěvu vhodné hned z několika důvodů: 1. narodila se zde Sor Juana, jedna z mála žen, která se opravdu významě zapsala do dějin a kultury Mexika 2. městečko leži přímo na úpatí sopek Iztacihuatl a Popocatepetl 3. obrovská celoroční typicky venkovská tržnice, která smysly Evropana doslova zahltí dojmy a vjemy všech druhů

Dva pětitisícové vulkány, Iztacuihuatl a Popocatepetl, třetí a druhá nejvyšší hora ve státě, k nimž se váže aztécká legenda, jen zdánlivě nepodobná Shakespearově dramatu Romeo a Julie, asi 60 km jihovýchodně od centra Mexiko City, délka výletu asi 6 hodin

Španělé jej nazvali Don Goyo, ale všeobecně se vžil aztécký název Popocatepetl, což se dá jednoduše přeložit jako "dýmající kopec", tato 5 426 metrů vysoká aktivní sopka, rozkádající se na území tří států mexické federace, je jednou z největších atrakcí nejbližšího okolí Mexiko City, trvání výletu zhruba 6 hodin, výstup na sopku je v současné době kvůli vulkanické činnosti zakázán

Nevelké město ležící asi 150 km jižním směrem od Mexiko City, má roztomilé koloniální centrum s překrásným barokním kostelem svaté Prisky na okraji rušného malebného náměstí zarostlého vzrostlými stromy, za návštěvu stojí také místní tržiště ukryté v labyrintu uliček starého města a pochopitelně desítky obchodů a obchůdků, v nichž se prodává světoznámé stříbro z Taxca (trasa B)

Puebla je vyhlášeným místem hned z několika důvodů. Vedle omáčky "mole", plněných paprikových lusků v oříškové omáčce, katedrály s nejvyššími věžemi v celém Mexiku a sladkostí zvaných "kamotes", je zde velká řada výroben keramiky, zvané "talavera". Andělské město Puebla se nachází asi dvě hodiny cesty od Mexiko City. (trasa A.)

Tato fotka pochází ze státu Guerrero, nedaleko Acapulka, ale podobnou bychom mohli pořídit i na druhé trase, vedoucí přes stát Oaxaca. Obří, 6 - 8 metru vysoké stromové kaktusy překvapí i zkušené cestovatele. (trasa B)

Nebo-li Bílá hora, na uměle vytvořené plošině vysoko nad okolními údolími, město, které bylo současníkem prastarého Teotihuacanu, patří dodnes k perlám architektury původních kultur, v tomto případě zapotécké (trasa A)

Po několik desetiletí nejznámější mexické letovisko má i dnes ve své nabídce spustu lákadel, z nichž na prvním místě bezesporu kraluje Tichý oceán. (trasa B)

Pobřeží státu Oaxaca, omývané tropickými vodami Pacifiku, patří vzhledem ke své poloze a relativní odloučenosti od zbytku civilizace, k exklusivním destinacím. Poznej a zamiluj si tento kraj na konci světa, jehož zajímavostí je mimo jiné i jeho obyvatelstvo, částečně tvořeno potomky černých otroků, zavlečených sem v minulých staletích z afrického kontinentu.

Chacagua, La Ventanilla a další mangrovníkové zóny mají svou typickou flóru a faunu. Vedle velkého množství vodního ptactva, leguánů, sladkovodních želv, jsou velkou atrakcí místních lagun krokodýli. Tito krokodýlci maji za sebou několi měsíců života.

Okolo laguny, jejíž voda je směsí sladké, říční, a slané, mořské, žije od nepamněti kolonie lidí, kteří se původně zabývali rybářstvím a hlavně pak lovem a zpracováváním mořských želv. Je paradoxní, že dnes je tomu přesně naopak. Želvy jsou zákonem chráněny a místní komunita se stará o jejich nerušené hnizdění, buduje speciální líhně, kde mají želvi vejce šanci nebýt nalezena a snědena, a malá želvátka jsou posléze s velkou slávou a publicitou vypouštěna zpět do svého původního ekosystému

Agua de coco? Či-li šťávu z kokosu? Rozhodně nečekej husté kokosové mléko, jaké si můžeš okolo Vánoc koupit v sámošce na rohu. Kokosová šťáva je čirá sladko-slaná tekutina, která tě v místním horkém a vlhkém klimatu překvapivě osvěží. Zipolite, bývalá hipie komunita na břehu až neuvěřitelně čistého a vlažného Tichého oceánu ti poskytne útočiště před dnešní civilizací. A "agua de coco", pochopitelně.

Tento malý přístav na oaxackém pobřeží Pacifiku je místem čilého obchodu s rybama a dalšími dary oceánu. Je také místem, odkud vyjíždějí lodě s turisty na tzv. mořské safari, nebo-li paseo en la lancha, jak říkají místní. Okolí Puerto Angel patří k nejmalebnějším v této části Mexika

Mořské želvy, delfíny a velryby. Jejich fotky ti ukážou naháněči malých agentur, které organizují výlety v člunech, a pochopitelně ti naslibují hory a doly. Ale každý, kdo má aspoň svých pět pohromadě ví, že ty velryby, defíni a želvy tam nečekají naštosované, až si je přijedete nafotit. O to větší nadšení pak vyvolá každé podobné setkání.

Není veleryba jako veleryba. Tahle převážela turisty na mořské safari. Pro mnohé to byla jízda života. Bez částí podlahy, bez sedaček, ale s obrovským úsměvem z místa, kde sedí řidič. A obrovská legrace. I to je Mexiko. Občasné nedostatky vyváží srdce na dlani.

Pueblo ležící asi 20 minut jízdy od města San Cristobal a v nadmořské výšce okolo dvou tisíc metrů. Pokud přijedeš z tropů, a jiná možnost vlastně ani není, protože chiapaská vysočina je ze všech stran obklopena tropy, pak tě překvapí drsné, sychravé počasí a poměrně drsné vystupování místního domorodého obyvatelstva. Ale i to dělá Chiapas krásným a svébytným.

Na chiapaské vysočině žije velké množství různých indiánských skupin, jež hovoří různými jazyky, ale mají všeobecně velmi podobný způsob života a proto je zahrnujeme do jednoho velkého celku, jenž nazýváme Mayové

V Mexiko City je město San Cristobal, vysoko v chiapaských horách spojováno s indiány. Jaké bylo ale moje rozčarování, když jsem pak město opravdu navštívil. Na indiány tady mezi opravenými fasádami kolonilaních paláců a globalizavanými bary a kavárnami plnými rozesmátých cizinců, zbylo jen místo laciné pouliční atrakce.

Asi dva bloky od hlavního náměstí v San Cristobal stojí kostel Santo Domingo. Jeho překrásně zdobená fasáda dává jedinečný kolorit velkěmu indiánskému tržišti s rukodělnými výrobky, jednomu z největších v Mexiku. O pár ulic dále je potom nekonečná městská tržnice. I ta stoji každopádně za návštěvu.

Pohoří oddělující pacifickou a atlantickou část Chiapasu má průměrnou výšku mezi tisicem a dvěma tisíci metry. Když potom sjíždíš horami dolů, ze San Cristobal do Palenque, projedeš nejprve borovicovými lesy, které později ustoupí vegetaci podobné evropské a ta je nasledně vystřídána hustým subtropickým a tropickým pralesem.

Asi ve dvou třetinách cesty mezi San Cristobal a Palenque, ještě v horách, ale již plně obklopeny tropickým pralesem, leží na nevelké řece jedny z nejhezčích vodopadů na území Mexika. V několika skocích se valí voda přes vapencové podloží, které jí za slunečného počasí ve spojení s dalšími přírodními silami dávají neskutečně azurovou barvu.

Necelých dvacet minut jízdy od Palenque, kousek od hlavni silnice, se hustém tropickém lese nachází další ze skvostů místního kraje, vodopád Misol Há. V období sucha to bývá jen malý proužek vody, který se za dešťů změní v několik desítek metrů široký vodní příval. Procházka cestičkou pod vodopád se tak změní v bláznivou mlžnou koupel.

Místo, které si podmaní snad každého. Královský palác a hlavně Chrám nápisů. Město, jemuž dodnes vládne geniální král Pacal. Oficiální prohlídka trvá asi dvě hodinky. Já se pak vzdycky seberu a jdu si sám na pár desitek minut sednout dolů, pod archeologickou zónu, do pralesa, jen tak se dívat vysoko do větví stromů, poslouchat křik papoušků a opic a odpočinout si od vedra na slunci rozpálených náměstích.

Yucatan je země, kde neuvidíš potok ani řeku. Ale na celém jeho území nalezneš okolo tří tisíc krasových útvarů, jimž se říká cenotes (senotes). Jedná vlastně o malé či větší propasti, či jeskyně s často částečně narušeným stropem, což umožňuje přístup denního světla, na jejichž dně jsou jezera, napájená podzemním systémem řek, jedním z nejrozsáhlejších na světě. V Bacalar tak spojením sedmi takových propastí vzniklo obrovské jezero, proslulé svou nebesky modrou barvou.

I když nepatříš mezi typické plážové povaleče, jsem si skoro jistý, že Tulum, jeho pláže a uvolněná atmosféra tě dostanou. Zářivě bílý písek, modrá obloha i mírné azurové moře, vítr opírající se do vzrostlých palem. Naprostý kýč. Ale jsi přece na prázdninách a trochu toho rozmazlování k nim určitě patří. A margarita je koktejl, ve kterém je tequila. A margarita patří na pláž, a tequila je synonymem Mexika.

Prastaré město Tulum nikdy nepatřilo k významným kulturním nebo náboženským centrům mayské kultury. Ve své době to bylo místo, kde se zastavovaly obchodni kanoe, plující okolo pobřeží s nákladem mezi Veracruzem, odkud dále vedla obchodní stezka do Tenochtitlánu, hlavního města Aztéků, a Belize, Guatemalou a Hondurasem na druhé straně. Dnes je Tulum jedním z turisticky nejnavštěvovanějších míst na Mayské Rivieře a koupání přímo pod chrámy na útesech se zařadí mezi nezapomentelné zažitky cesty.

Karibik, alespoň se to předpokládá, má nádhernou katalogově modrou barvu. Jsou ale chvilky, kdy si toto klidné, hravé moře s chutí zahraje na opravdový oceán. Modř zmizí a vystřídá ji ocelová až černá. Ale většinou jsou to jenom chvilky. A Karibik je zase modrý tak jak se to od něho čeká.

Když řeknu, že Playa del Carmen je dnes absolutním hitem ne jen mexického Karibiku, tak nebudu tak daleko od pravdy. Kromě příjemného moře a téměř vždy zalidněné pláže tě tady čeká slavná Pátá avenida a na ní spousta barů, restaurací a butiků se skvělým nočním životem. Nedoporučuji plážovým samotářům.

Vedle Tulum, Playa del Carmen nebo Cancún, patří Isla mujeres k oblíbeným letoviskům mexického Karibiku. Nabídne ti příjemné prostředí k relaxaci, možnosti výletů po vlastním ostrově - na kole či malém elektrickém golfovém vozítku, nebo v jeho okolí (šnorchlování, potápění, sportovní rybolov),a pochopitelně koupání v azurově modrém moři. A večer pak, pokud máš chuť, bohatý restaurační a barový život.

Skoro uprostřed Yukatánského poloostrova a doslova uprostřed trnité a suché yukatánské džungle se nachází malá perla: Yukatánské město Valladolid obývané yukatánskými Mayi, kteří se oblékají (tedy aspoň ženy) do tradičních yukatánských krojů a jedí typická yukatánská jídla. Prostě Yukatán jak vyšitej.

Na Yukatáně se vpravdu nikam nespěchá. Ono kam taky. V tom horku a často i vlhku ani mouchy nemají chuť moc létat. Takže většina lidí, pokud má tu možnost, se po obědě na chvíli natáhne do hamaky nebo si sedne aspoň někam do parku do stínu a to nejhorší tak přečkají. Na fotce typické yukatánské náměstí, tohle je ve Valladolidu.

I ovečka zbloudila v hustém lese. I její pasáček se ji vydal hledati. Šel dál a hlouběji do černého lesa, až tu, z nenadání, uslyšel ovčí hlásek. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že zaběhnutá ovce se nenachází v lese mezi křovím, ale hluboko pod zemí, mezi krápníky. Tak bylo objeveno cenote Samulá. Vždycky, když sestupuju k podzemnímu krasovému jezeru, zatají se mi vskutku dech.

Posuň se v čase nějakých 900 let zpátky a představ si, že někdy v tom šerém dávnověku putuješ tou místní neučesanou džunglí, kde nic, tu nic, no a najednou se před tebou objeví legenda. Obrovské město plné obřích staveb natřených pestrými barvami stojící na okraji posvátné propasti, která ovlivňovala, ovlivňuje a dokonce věků bude ovlivňovat náš svět. No jenom si představ, jak to na ty lidi tenkrát muselo působit.

Což tahle dát si ... sorbete. Co jiného se dá dělat při pětačtyřiceti stupních Celsia ve stínu a v skoro stoprocentní vlhkosti. Sorbete je vlastně lepší vodová zmrzlina, která se v tom zatraceném horku zatraceně rychle rozpouští. Mérida je živé miliónové město asi třicet kilometrů od pobřeží Mexického zálivu. A blízkost a síla moře jsou tady často cítit. Horko a dusno je jedním z jeho projevů. Občasný přechod hurikánů dalším, ale ničivějším fenoménem. Přesto má Mérida pověst klidného města.